Potahované tablety jsou světle hnědé, kulaté, bikonvexní, s vyrytým „C73“ na jedné straně a půlicí rýhou na druhé straně.
| Tabulka 1. | |
| valsartan | 40 mg |
Pomocné látky: mikrokrystalická celulóza, krospovidon, koloidní oxid křemičitý, magnesium-stearát; vnější fáze (mikrokrystalická celulóza, stearan hořečnatý).
Složení obalu: Opadry TAN 03B34653 (hypromelóza 6 cp, oxid titaničitý (E171), makrogol 400, mastek, žlutý oxid železitý (E172), červený oxid železitý (E172), černý oxid železitý (E172)).
10 ks – blistry (3) – kartonové obaly.
Potahované tablety jsou růžové, podlouhlé, bikonvexní, s vyrytým „C74“ na jedné straně a půlicí rýhou na druhé straně.
| Tabulka 1. | |
| valsartan | 80 mg |
Pomocné látky: mikrokrystalická celulóza, krospovidon, koloidní oxid křemičitý, magnesium-stearát; vnější fáze (mikrokrystalická celulóza, stearan hořečnatý).
Složení obalu: Opadry PINK 03B34654 (hypromelóza 6 cp, oxid titaničitý (E171), makrogol 400, mastek, žlutý oxid železitý (E172), červený oxid železitý (E172)).
10 ks – blistry (3) – kartonové obaly.
Potahované tablety jsou růžové, podlouhlé, bikonvexní, s vyrytým „C75“ na jedné straně a půlicí rýhou na druhé straně.
| Tabulka 1. | |
| valsartan | 160 mg |
Pomocné látky: mikrokrystalická celulóza, krospovidon, koloidní oxid křemičitý, magnesium-stearát; vnější fáze (mikrokrystalická celulóza, stearan hořečnatý).
Složení obalu: Opadry PINK 03B34654 (hypromelóza 6 cp, oxid titaničitý (E171), makrogol 400, mastek, žlutý oxid železitý (E172), červený oxid železitý (E172)).
10 ks – blistry (3) – kartonové obaly.
Klinická a farmakologická skupina: Antagonista receptoru angiotenzinu II
Farmakoterapeutická skupina: Antagonista receptoru angiotenzinu II
Farmakologický účinek
Valsartan je aktivní, specifický antagonista receptoru angiotenzinu II (ARA II) určený k perorálnímu podání. Selektivně blokuje AT1 receptory, které jsou zodpovědné za účinky angiotenzinu II. Důsledkem blokády AT 1 receptoru je zvýšení plazmatické koncentrace angiotenzinu II, který může stimulovat neblokované AT 2 receptory. Valsartan nemá žádnou významnou agonistickou aktivitu na AT 1 receptorech. Afinita valsartanu k podtypu receptoru AT1 je přibližně 20 000krát vyšší než k podtypu receptoru AT2. Valsartan neinteraguje ani neblokuje jiné hormonální receptory nebo iontové kanály, které jsou důležité při regulaci kardiovaskulárních funkcí.
Použití při arteriální hypertenzi u pacientů starších 18 let
Při léčbě pacientů s arteriální hypertenzí valsartanem je pozorován pokles krevního tlaku (TK) bez jakékoli změny srdeční frekvence (HR). Po perorálním podání jedné dávky léku je nástup antihypertenzního účinku pozorován u většiny pacientů během 2 hodin a maximálního snížení krevního tlaku je dosaženo během 4-6 hodin, při opakovaném použití trvá déle než 24 hodin maximálního snížení krevního tlaku, bez ohledu na užívanou dávku, je obvykle dosaženo během 2-4 týdnů a během dlouhodobé terapie se udržuje na dosažené úrovni. V případě současného použití léčiva s hydrochlorothiazidem se dosáhne spolehlivého dodatečného snížení krevního tlaku. Náhlé vysazení valsartanu není spojeno s významným zvýšením krevního tlaku nebo jinými nežádoucími účinky. U pacientů s arteriální hypertenzí, diabetes mellitus 2. typu a nefropatií, užívajících valsartan v dávce 160-320 mg, je pozorován významný pokles proteinurie (36-44 %).
Použití po akutním infarktu myokardu u pacientů starších 18 let
Pokud je lék užíván po dobu 2 let u pacientů, kteří začali užívat valsartan v období od 12 hodin do 10 dnů po akutním infarktu myokardu (komplikovaném selháním levé komory a/nebo systolickou dysfunkcí levé komory), míra celkové mortality, kardiovaskulární zvyšuje se mortalita a doba do první hospitalizace pro exacerbaci chronického srdečního selhání (CHF), opakovaný infarkt myokardu, náhlou srdeční zástavu a cévní mozkovou příhodu (nefatální). Bezpečnostní profil valsartanu u pacientů s akutním infarktem myokardu je podobný profilu pozorovanému v jiných podmínkách.
Chronické srdeční selhání u pacientů starších 18 let
Mechanismus účinku valsartanu u CHF je založen na jeho schopnosti eliminovat negativní důsledky chronické hyperaktivace systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) a jeho hlavního efektoru, angiotensinu II, a to: vazokonstrikce; zadržování tekutin v těle; buněčná proliferace vedoucí k remodelaci cílových orgánů (srdce, ledviny, krevní cévy); stimulace nadměrné syntézy hormonů, které působí synergicky s RAAS (katecholaminy, aldosteron, vasopresin, endotelin). Při použití valsartanu u CHF se snižuje preload, snižuje se tlak v zaklínění plicnice a diastolický tlak v plicnici a zvyšuje se srdeční výdej. Spolu s hemodynamickými účinky valsartan díky nepřímé blokádě syntézy aldosteronu snižuje zadržování sodíku a vody v těle.
Při užívání valsartanu (v průměrné denní dávce 254 mg) po dobu 2 let u pacientů s CHF II (62 %), III (36 %) a IV (2 %) funkční třídy podle NYHA klasifikace s ejekční frakcí levé komory (LV) nižší než 40 % a vnitřním diastolickým průměrem LK větším než 2.9 cm/m2, včetně diguretika 93 inhibitory ACE, standardní terapie 86 67 %) a betablokátory (36 %), dochází k významnému snížení (o 27.5 %) rizika hospitalizace v důsledku exacerbace CHF. U pacientů, kteří nedostávají ACE inhibitory, dochází k významnému snížení míry celkové mortality (o 33 %), kardiovaskulární mortality a morbidity spojené s CHF (doba do první kardiovaskulární příhody), které jsou hodnoceny podle následujících ukazatelů: úmrtí, náhlá smrt s resuscitací, hospitalizace pro exacerbaci CHF, intravenózní podání inotropních nebo vazodilatačních léků po dobu 4 a více hodin (o 44 hodiny). Ve skupině pacientů užívajících ACE inhibitory (bez beta-blokátorů) léčba valsartanem nevedla ke snížení celkové mortality, ale kardiovaskulární mortalita a morbidita spojená s CHF se snížila o 18.3 %.
Celkově vede použití valsartanu ke snížení počtu hospitalizací pro CHF, zpomalení progrese CHF, zlepšení funkční třídy CHF dle klasifikace NYHA, zvýšení ejekční frakce levé komory, as stejně jako snížení závažnosti známek a symptomů srdečního selhání a zlepšení kvality života ve srovnání s placebem.
Použití u pacientů starších 18 let s arteriální hypertenzí a poruchou glukózové tolerance
S použitím valsartanu a změnou životního stylu bylo u této kategorie pacientů zaznamenáno statisticky významné snížení rizika rozvoje diabetes mellitus. Valsartan neměl žádný vliv na výskyt kardiovaskulárních úmrtí, infarktu myokardu, nefatálních ischemických příhod, hospitalizací pro srdeční selhání nebo nestabilní anginu pectoris nebo arteriální revaskularizace u pacientů s poruchou glukózové tolerance a hypertenzí, bez ohledu na věk, pohlaví nebo rasu.
U pacientů užívajících valsartan bylo riziko rozvoje mikroalbuminurie významně nižší než u pacientů, kteří tuto léčbu nedostávali. Doporučená počáteční dávka přípravku Nortivan® u pacientů s arteriální hypertenzí a poruchou glukózové tolerance je 80 mg jednou denně. V případě potřeby lze dávku zvýšit na 1 mg.
Použití u dětí a dospívajících od 6 do 18 let k léčbě arteriální hypertenze
U dětí a dospívajících ve věku 6 až 18 let zajišťuje valsartan plynulé snížení krevního tlaku závislé na dávce. Při použití valsartanu je maximálního snížení krevního tlaku, bez ohledu na užívanou dávku, obvykle dosaženo do 2 týdnů a během dlouhodobé terapie se udržuje na dosažené úrovni.
Farmakokinetika
Po perorálním podání léčiva je maximální koncentrace (C max ) valsartanu v krevní plazmě dosaženo během 2-4 hodin. Průměrná absolutní biologická dostupnost je 23 %. Když je valsartan podáván s jídlem, plocha pod křivkou koncentrace-čas (AUC) je snížena o 48 %, ačkoli přibližně od 8. hodiny po podání jsou plazmatické koncentrace valsartanu podobné, když je podáván s jídlem nebo nalačno. Pokles AUC však není doprovázen klinicky významným poklesem terapeutického účinku, takže valsartan lze užívat bez ohledu na dobu příjmu potravy.
Distribuční objem (Vd) valsartanu v ustáleném stavu po intravenózním podání je přibližně 17 l, což ukazuje, že valsartan nepodléhá významné tkáňové distribuci. Valsartan se silně váže na sérové proteiny (94–97 %), především na albumin.
Valsartan nepodléhá významné biotransformaci, pouze asi 20 % perorální dávky se vyloučí ve formě metabolitů. Hydroxylový metabolit je detekován v plazmě v nízkých koncentracích (méně než 10 % AUC valsartanu). Tento metabolit je farmakologicky neaktivní.
Valsartan je eliminován ve dvou fázích: α-fáze s poločasem (T 1/2α) méně než 1 hodina a β-fáze s T 1/2β asi 9 hodin Valsartan se vylučuje převážně nezměněn stolicí (asi 83 %) a ledvinami (asi 13 %). Po intravenózním podání je plazmatická clearance valsartanu přibližně 2 l/h a jeho renální clearance je 0.62 l/h (přibližně 30 % celkové clearance). T 1/2 valsartanu je 6 hodin.
Farmakokinetika u specifických skupin pacientů
U pacientů s CHF je doba k dosažení C max a T 1/2 podobná jako u zdravých dobrovolníků. Zvýšení AUC a C max je přímo úměrné zvýšení dávky léčiva (z 40 mg na 160 mg 2krát). Kumulační faktor je v průměru 1.7. Po perorálním podání byla clearance valsartanu přibližně 4.5 l/h. Věk pacientů s CHF neovlivnil clearance valsartanu.
U některých pacientů starších 65 let je systémová biologická dostupnost valsartanu vyšší než u mladších pacientů, ale není to klinicky významné.
Neexistuje žádná korelace mezi renální funkcí a systémovou biologickou dostupností valsartanu. U pacientů s poruchou funkce ledvin a rychlostí glomerulární filtrace vyšší než 10 ml/min není nutná úprava dávky léku. V současné době nejsou k dispozici žádné údaje o použití léku u pacientů na hemodialýze. Valsartan se silně váže na plazmatické proteiny, a proto je nepravděpodobné, že by byl odstraněn hemodialýzou.
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater je biologická dostupnost (AUC) valsartanu zvýšena 2krát ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Nebyla však pozorována žádná korelace mezi hodnotami AUC valsartanu a stupněm poškození jater. Použití léku u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebylo studováno.
Farmakokinetické vlastnosti valsartanu u dětí a dospívajících ve věku 6 až 18 let se neliší od farmakokinetických vlastností valsartanu u pacientů starších 18 let.