Ztráta vědomí v důsledku srdeční dysfunkce. Útok Adams-Stokes.
Z patofyziologického hlediska krátkodobá ztráta vědomí, způsobené kardiovaskulárními poruchami, mohou být způsobeny primárními poruchami srdce nebo krevních cév. Striktní rozlišení mezi těmito dvěma faktory je však často klinicky nemožné, protože oběhový systém prostřednictvím mnoha reflexních mechanismů obvykle reaguje jako celek, a nikoli odděleně ve svých centrálních nebo periferních částech.
Při zvažování jednotlivých forem Všichni jsme se opět přesvědčili, že stav nedostatečného prokrvení mozku, který přímo způsobuje ztrátu vědomí, může nastat při postižení různých částí oběhového systému.
Srdeční dysfunkce. V případech mdloby (synkopy) způsobené především srdečními poruchami obvykle chybí typické, subjektivně nepříjemné vegetativní jevy (pocení apod.), které se vyskytují před ztrátou vědomí v důsledku cévní dysfunkce. Většina pacientů si hned po probuzení z bezvědomí nestěžuje a nevykazují žádné zvláštní změny v pleti.
Snížit srdeční výdej bez zastavení žaludku. Poruchy rytmu. Náhlý nástup těžké tachykardie, zejména při záchvatech paroxysmální tachykardie a záchvatové fibrilace síní, je někdy doprovázen krátkodobými mdlobami. Méně často podobný efekt způsobují extrasystoly ve formě salv. Pokud jsou tito pacienti vyšetřováni mimo záchvaty, obvykle nejsou zjištěny žádné oběhové abnormality. V těchto případech pomáhá ke stanovení diagnózy přesně odebraná anamnéza.
V některých hemodynamické případy a především při energeticko-dynamické nedostatečnosti srdce jsou pozorovány záchvaty mdloby, zejména při fyzické námaze, kdy je potřeba náhlé zvýšení minutového objemu, které již postižené srdce nedokáže zajistit. Pro diagnostiku mají velký význam příznaky obou forem srdečního selhání.
Od chlopenních srdečních vad Mdloby při zvýšené fyzické aktivitě jsou zvláště časté u aortální stenózy. Zúžení aortálního ústí je překážkou odpovídajícímu zvýšení srdečního výdeje. Méně často jsou pozorovány poruchy vědomí u mitrální stenózy.
Ve skupině vrozených srdečních vad Pacienti s Fallovým syndromem jsou většinou náchylní k mdlobám při fyzické námaze, obsah kyslíku v periferní krvi, který je touto vadou prudce snížen, natolik klesá, že dochází k mozkové anoxémii.
Počáteční mdloby často pozorován v případech těžkého infarktu myokardu. Lze to vysvětlit přítomností ochranného Jarisch-Bezoldova reflexu: v důsledku vagového impulsu vycházejícího přímo ze srdce dochází k bradykardii a dochází k tak výraznému poklesu krevního tlaku, že vzniká další hrozba cévní mozkové příhody. Protože v těchto případech může chybět prekordiální bolest, je diagnóza často nejprve stanovena na základě údajů EKG.
Při silné bolesti na hrudi, záda a břicho s rychle se rozvíjejícím kómatem, je třeba nejprve uvažovat o disekujícím aneuryzmatu aorty.
Snížit srdeční výdej v důsledku zástavy komory. Klasickou formou je zde Adams-Stokesův záchvat, při kterém v důsledku periodického přerušení vedení mezi síněmi a komorami na dlouhou dobu ustávají komorové kontrakce, tedy až do nástupu náhradního komorového rytmu Pokud dojde k zástavě kardi aktivita trvá déle než 7 sekund, dochází ke ztrátě vědomí. Tyto ataky jsou zvláště časté při přechodu z částečné na úplnou atrioventrikulární blokádu.
Ve vzácných případech jako záchvaty jsou také způsobeny fibrilací komor, která má extrémně špatnou prognózu a lze ji určit pouze elektrokardiograficky.
Klinicky během Adams-Stokes útočí je pozorována ztráta vědomí, často vymizení rohovkového reflexu, výskyt pomalu narůstající cyanózy a v pozdějších stádiích i svalové křeče. Obraz doprovází přechodná apnoe s následnou hyperventilací. Na rozdíl od epilepsie se pacienti po záchvatu ve většině případů okamžitě vzpamatují a nepociťují patologickou ospalost.
Diagnózase zpravidla bez obtíží zjistí již klinicky při pozorování samotného záchvatu v důsledku zjištění primární ztráty komorové aktivity (absence pulsu, vymizení srdečních ozvů) na několik sekund až jednu minutu bez předchozí vegetativní aura. Elektrokardiografický záznam během záchvatu je ve většině případů nemožný. EKG je však velkou pomocí i v diagnostice mimo ataku, neboť v tomto období lze detekovat poruchy vedení (prodloužení P-Q intervalu, atrioventrikulární blokády).
Adams-Stokes útočí nejčastěji pozorován u revmatických a aterosklerotických změn v myokardu.