Polypózní rinosinusitida je jedním z nejvýznamnějších problémů v otolaryngologii, srovnatelným z hlediska poklesu kvality života s takovými onemocněními, jako je bronchiální astma, chronická obstrukční plicní nemoc, angina pectoris, hypertenze. Článek je věnován různým směrům v léčbě polypózní rinosinusitidy a jsou popsány indikace pro použití biologické terapie.
Polypózní rinosinusitida je jedním z nejvýznamnějších problémů v otolaryngologii, srovnatelným z hlediska poklesu kvality života s takovými onemocněními, jako je bronchiální astma, chronická obstrukční plicní nemoc, angina pectoris, hypertenze. Onemocnění je charakterizováno růstem polypů v nosní dutině a vedlejších nosních dutinách. Polypózní rinosinusitida byla dlouhou dobu považována za jedno onemocnění, a proto nebylo možné přesně stanovit etiologii a patogenezi. V současnosti je polypózní rinosinusitida považována za heterogenní skupinu onemocnění, projevující se chronickým zánětem sliznice dutiny nosní a vedlejších nosních dutin, její přestavbou a opakovaným růstem polypů.
Polypózní rinosinusitida se dělí na 2 skupiny nebo 2 endotypy v závislosti na převaze různých populací T-lymfocytů, cytokinů a ILC. Existují 3 hlavní typy imunitní odpovědi: typ 1 je charakterizován převahou populace Th1, Tc1, vrozených lymfoidních buněk ILC1, cytokinů INF-γ, TNF-α. Typ 2 – způsobeny lymfocyty Th2, Tc2, ILC2, cytokiny IL-4, IL-5, IL-13. Typ 3 – lymfocyty Th17, Tc17, ILC3, cytokiny IL-8, IL-17, IL-22.
Hlavním typem zánětu vedoucího k růstu polypů u kavkazské populace je zánět 2. typu. Bioptické studie však ukazují, že v jednom polypu lze nalézt lymfocyty všech populací, což nám umožňuje mluvit o smíšené infiltraci.
Hlavní metodou léčby polypózní rinosinusitidy je chirurgický zákrok. Rozsah chirurgické léčby je různý, od smyčkových nebo shaverových polypotomií, při kterých se odstraňují polypy rostoucí přímo v nosní dutině, až po „radikální“ operace typu Full-house a Reboot, při kterých se kromě otevření všech vedlejších nosních dutin odstraňují nejen polypy, ale i sliznice.
Bez ohledu na rozsah chirurgické intervence však až u 80 % pacientů dojde během 1 roku k relapsu. Pacienti by proto měli užívat základní terapii, která zahrnuje intranazální kortikosteroidy a v případě nedostatečné účinnosti kúry systémových kortikosteroidů, které rychle zmírňují příznaky, ale mají výrazné vedlejší účinky.
Moderním trendem v léčbě polypózní rinosinusitidy je používání geneticky upravených biologických léků. V Ruské federaci jsou registrovány tři léky patřící do tří různých skupin monoklonálních protilátek.
Omalizumab je volný blokátor IgE. Lék zabraňuje vazbě IgE na receptory na membránách žírných buněk, bazofilů a dendritických buněk.
Dupilumab je blokátor podjednotky IL-4Rα, která je společná pro receptorové komplexy IL-4 a IL-13, a tím blokuje efektorové působení IL-4 i IL-13, které hrají klíčovou roli při rozvoji zánětu 2.
Mepolizumab je blokátor IL-5, který hraje klíčovou roli v diferenciaci a aktivaci eozinofilů.
Studie prokazují účinnost těchto léků ve smyslu zmenšení velikosti polypů, zlepšení dýchání nosem, čichu a snížení sekrece z nosní dutiny.
Hlavní indikací pro jmenování biologické terapie jsou těžké formy polypózní rinosinusitidy. Jednak musí mít pacient prokázaný převažující zánět 2. typu – zvýšené eozinofily v periferní krvi a nosní sliznici, zvýšené IgE, eozinofilní fenotyp bronchiálního astmatu. Za druhé se jedná o pacienty, kteří podstoupili více operací, dostávají základní terapii intranazálními kortikosteroidy, vyžadují cykly systémových kortikosteroidů, tedy pacienty, u kterých léčba standardními režimy nevede ke kontrole onemocnění.
Federální státní rozpočtová instituce Klinická nemocnice č. 1 prezidentské administrativy Ruské federace poskytuje od roku 2020 léčbu dupilumabem a mepolizumabem. Všichni pacienti jsou před léčbou konzultováni lékaři oddělení a procházejí nezbytným výzkumem, na základě jehož výsledků je vyvozen závěr o možnosti použití geneticky upravených biologických léků.
Ještě užitečnější informace na našem kanálu Telegram